Kromě tradičních Dušiček, kdy zapalujeme svíčky na hřbitovech, se s ním u nás pojí jen málo zvyků. Přitom ve světě existuje spousta podzimních slavností, které jsou zasvěcené vzpomínání na zesnulé. A jídlo v nich hraje překvapivě důležitou roli.

Mexiko – Pan de Muerto

Na začátku listopadu ožívá v Mexiku barevný Día de los Muertos, Den mrtvých. Rodiny staví oltáře zvané ofrendas, které zdobí svíčkami, květinami a jídly, která měli zesnulí rádi. K nejoblíbenějším pochoutkám patří pan de muerto — sladký bochánek posypaný cukrem a ozdobený kousky těsta vypracovanými do tvaru kostí. Tento chléb se peče doma, přináší se na hřbitovy a sdílí mezi blízkými. Připomíná, že jídlo může být víc než jen pokrm — může být mostem mezi minulostí a přítomností.

Itálie – Fave dei Morti

Na Dušičky se v Itálii tradičně pečou malé sušenky zvané fave dei morti — doslova „fazole mrtvých“. Připravují se z mandlí nebo piniových oříšků, mají jemně nasládlou chuť a jejich původ sahá k dávným zvykům obětovat luštěniny na památku zesnulých. Dnes už jde spíš o rodinnou tradici: sušenky se pečou doma a pak se rozdávají blízkým a přátelům. Staly se tak symbolem podzimního období a vzpomínání, které spojuje generace.

Irsko a Velká Británie – Barmbrack a Soul Cakes

Kořeny Halloweenu sahají až ke keltskému svátku Samhain, a není tedy divu, že právě v Irsku a Británii se uchovalo hned několik zvyků, které připomínají oslavy, jak je známe dnes. V Anglii dříve existoval zvyk zvaný souling: lidé chodili od domu k domu, zpívali nebo se modlili za duše zemřelých a na oplátku dostávali malé kořeněné koláčky známé jako soul cakes. Ačkoli se v Británii tato tradice postupně vytratila, v jiných zemích, například v Portugalsku nebo na Filipínách, se jejich místní obdoba kolem svátku zemřelých připravuje dodnes.

Naopak v Irsku se tradice pečení ovocného chlebíčku barmbrack udržela. Do těsta se v minulosti zapékaly drobné předměty, které měly tomu, kdo je ve svém kousku objevil, předpovědět budoucnost. Dnes je však barmbrack především sladkou pochoutkou, která k irskému Halloweenu neodmyslitelně patří.

Japonsko a Korea – Tsukimi dango a Songpyeon

V Japonsku a Koreji jsou svátky uctívání předků úzce spojeny s obdobím sklizně a cykly přírody. Není tedy divu, že se tyto slavnosti, místo začátkem listopadu, konají už koncem září či v prvních dnech října.

Japonsko má svátky rovnou dva. V polovině srpna se slaví Obon, kdy se rodiny scházejí, připravují jednoduchá vegetariánská jídla (shojin ryori) a vzpomínají na zemřelé. O měsíc později, s podzimním úplňkem, následuje Tsukimi — „sledování měsíce“. Podávají se kulaté rýžové knedlíčky tsukimi dango, které odkazují na měsíc, obnovu a věčný koloběh přírody.

Korejskou obdobou těchto podzimních svátků je Chuseok. Lidé se vracejí do rodných domovů, setkávají se s rodinou a uctívají předky obřadem charye, při němž — podobně jako v Mexiku — nabízejí jídlo a nápoje zemřelým. Tradiční pochoutkou jsou půlměsíčité rýžové koláčky songpyeon, plněné sezamem, kaštany nebo fazolemi a napařované na voňavých borovicových jehličkách.

Arabský svět – Jídlo jako vzpomínka a dar

V muslimských zemích Blízkého východu se konec října přímo neslaví. I zde ale existují svátky, v nichž hraje roli spojení s rodinou a sdílení jídla. Největší význam má Arbaín — ší‘itská pouť do irácké Karbaly, při níž si věřící připomínají imáma Husajna. Jde o hluboce duchovní okamžik, v jehož centru stojí solidarita a pohostinnost: miliony poutníků dostávají zdarma jídlo od místních rodin, které tím konají dobro a zároveň tak vzdávají úctu mrtvým.


Podzimní svátky mají v různých koutech světa mnoho podob — od barevného Dne mrtvých v Mexiku až po klidné slavnosti pod měsícem v Asii. Spojuje je ale jedno: jídlo. Ať je to chléb, koláčky nebo sladké knedlíčky, vždy je významnou součástí rodinných setkání i vzpomínek na zesnulé. I Halloween tak může být víc než jen dýně a sladkosti — může být připomínkou, že chutě a vůně nás dokážou spojit napříč generacemi i kulturami.