Stačí trocha česneku na rozpáleném olivovém oleji nebo špetka skořice ve vzduchu a člověk se hned přenese úplně jinam. Na zahradu s přáteli, když se grilování protáhlo dlouho do noci. Ke stánku v rušném městě cestou z baru, kde je víc než cokoli jiného cítit tuk. Nebo do malé tiché kavárny, o které ví jen málokdo.

Některá místa máme spojená s tím, jak vypadají. A jiná si pamatujeme hlavně podle chutí a toho, jak voněla. Ať jsou to opravdové vzpomínky, nebo jen asociace, často i jediná známá chuť přinese zpět pocity, které v nás místo zanechalo.


Večery chutnající po citronu a bylinkách

Některé chutě jako by byly navždy spojené s létem u moře.

Olivový olej nalitý na čerstvý chleba, ryba zakápnutá citronem, rajčata, která opravdu voní po rajčatech, bylinky právě usušené na slunci…

Jedno sousto grilované cukety nebo vůně rozmarýnu pak okamžitě vyvolá obraz bílých kamenných uliček, oprýskaných modrých okenic a stolů postavených na terasách ještě dlouho po setmění. Teplý vzduch, který se skoro nehýbe, tlumený zvuk příborů a rozhovorů. Šumění moře na pozadí energické, rytmické hudby. A ve vzduchu sůl.

Středomořská kuchyně málokdy působí složitě nebo těžce. Najdete v ní množství jednoduše upravených ryb, salátů, pečené zeleniny a čerstvého pečiva. Možná proto se nám u ní nevybaví jen místo samotné, ale i jeho atmosféra: pomalé večery na dovolené, kdy nikdo nikam nespěchá a zítra nás čeká jen další slunečný den.


Hluk, světla a street food

Jiné vzpomínky připomínají mnohem rušnější a živelnější chvíle.

Ostrá vůně hořčice. Cibule opékající se na plotně. Papírové tácky položené na kolenou někde uprostřed rušné ulice. Alobal. Street food se zvláštním způsobem pojí s pohybem. Patří k festivalům, koncertům, nočním městům a cestám, které se nečekaně protáhly až do rána.

Je to jídlo, které jíme ve stoje nebo za pochodu, když je vše ostatní důležitější než to, co přesně to je. Je to tortilla, ze které všechno padá ještě dřív, než se stihneme pořádně zakousnout, a ubrousků není nikdy dost. Jsou to hranolky, co si dáme na zastávce „na vystřízlivění“. Není to elegantní jídlo. Ale o to silněji evokuje spontánní momenty plné života.


Trhy plné koření a horka

Než vůbec uvidíte koše plné koření, ucítíte je. Kardamom, římský kmín, koriandr, zázvor, chilli. Sladkost čaje mísící se s kouřem z grilovaného masa a horkým vzduchem, který všechny pachy drží o mnoho déle. Taková místa zahltí smysly a vtisknou se do paměti svou intenzitou.

Trhy v Asii nebo na Blízkém východě často působí trochu chaoticky, ale právě v tom je jejich nezaměnitelná atmosféra. Úzké uličky plné lidí. Kovové mísy s barevným kořením. Ruch smlouvání.

A mezi tím vším provází vůně. Sezamový olej a sójová omáčka navedou za roh k pouliční kuchyni. O pár kroků dál se do vzduchu mísí čerstvé bylinky, kari a pečené placky. Směs aroma, kterou cítíme na oblečení ještě dlouho po odchodu. Koření má schopnost nést si s sebou kus místa, odkud pochází. Někdy stačí jen jeho vůně, aby nám ho na chvíli znovu připomnělo.


Kouř, grilování a dlouhé víkendy

Ne všechny chuťové vzpomínky jsou spojené s cestováním. Některé patří obyčejným víkendovým podvečerům doma nebo na chalupě. Těm, které voní po trávě, sezónním ovoci a kouři.

Chuť grilované zeleniny, marinád, lehce připálené kůrky chleba nebo špekáčku opékaného nad ohněm připomene dlouhé letní večery a rozhovory, které se bezcílně protáhly až do noci.

Přitom na samotném jídle často není nic složitého. Jen maso, sýr, možná salát jako příloha… vůně kouře, bylinek a teplého letního vzduchu v sobě však mají něco, co se dá během zbytku roku jen těžko napodobit. Je v tom něco důvěrně známého – čas strávený s rodinou a přáteli, když slunce pomalu zapadá a večerní vzduch se začíná ochlazovat.


Vůně kávy a tichých rán

Malá pekárna otevřená brzy ráno. Tlumené hučení kávovaru a cinkání hrnečků za pultem. Vůně másla a čerstvého pečiva linoucí se do poloprázdných ulic.

Nejsou to velké momenty. Sedět ráno u okna, zatímco se město teprve probouzí. Jíst ještě teplý croissant v malé kavárně jen proto, že zvenku působila útulně. A přesto si na ně vzpomeneme, když zase jednou za chladného rána vyrazíme ven. Chvíle tak obyčejné, a přitom skoro jako z filmu.

Někde rána voní silným espressem. Jinde skořicí, vanilkou a sladkým pečivem. A i po letech dokáže kombinace kávy a čerstvě upečeného těsta připomenout přesně ten pocit: jako by na světě neexistoval nikdo jiný, a právě proto je o to radostnější kohokoli potkat.


Místa ukrytá v chutích

Občas stačí jediná známá chuť nebo vůně a vybaví se nám místo, na které jsme už skoro zapomněli. Česnek na rozpáleném oleji. Kouř v letním vzduchu. Čerstvý chleba. Kardamom. Káva. A na chvíli jako bychom se ocitli zase tam.

Nejspíš proto si je pamatujeme tak silně. Protože do sebe vtisknou i všechno kolem. Počasí, rozhovory, světlo, únavu, atmosféru daného okamžiku.

A i když detaily časem zmizí, vzpomínky ukryté v jídle zůstávají.